परं सौख्यं हि नैराश्यं स्वैरिण्यप्याहपिङ्गला ।
तज्जानतीनां न: कृष्णे तथाप्याशा दुरत्यया ॥
paraṁ saukhyaṁ hi nairāśyaṁ svairiṇy apy āha piṅgalā |
taj jānatīnāṁ naḥ kṛṣṇe tathāpy āśā duratyayā ||
(Śrīmad Bhāgavatam: 10.47.47)
[The Vraja-gopīs:] “Although the prostitute Piṅgalā said that hopelessness is the greatest happiness [see SB 11.8.44], still, even though we know this, our hope for Kṛṣṇa is unassailable [i.e., impossible to give up].”