बर्हापीडाभिरामं मृगमदतिलकं कुण्डलाक्रान्तगण्डं
कञ्जाक्षं कम्बुकण्ठं स्मितसुभगमुखं स्वाधरे न्यस्तवेणुम् ।
श्यामं शान्तं त्रिभङ्गं रविकरवसनं भूषितं वैजयन्त्या
वन्दे वृन्दावनस्थं युवतिशतवृतं ब्रह्म गोपालवेशम् ॥
barhāpīḍābhirāmaṁ mṛgamada-tilakaṁ kuṇḍalākrānta-gaṇḍaṁ
kañjākṣaṁ kambu-kaṇṭhaṁ smita-subhaga-mukhaṁ svādhare nyasta-veṇum |
śyāmaṁ śāntaṁ tri-bhaṅgaṁ ravi-kara-vasanaṁ bhūṣitaṁ vaijayantyā
vande vṛndāvana-sthaṁ yuvati-śata-vṛtaṁ brahma gopāla-veśam ||
(Gautamīya Tantra: Gopāla-kavaca, 1)
“Charming with a peacock-plume chaplet,
His tilaka [made of] musk,
His cheeks flanked by earrings,
His eyes like lotuses,
His throat like a conchshell,
His face lovely with a smile,
A veṇu fixed at his lips,
Swarthy,
Tranquil,
Thrice-bent,
His cloth like the rays of the sun,
[And] Decorated with a vaijayantī [i.e., a victory garland]—
I worship Brahman,
Situated in Vṛndāvana,
Surround by hundreds of young women,
In the garb of a cowherd.”